VZNIK HORNIN
Horniny se obvykle skládají z různých nerostů. Jejich vlasnosti závisejí
především na nerostném složení a na způsobu jejich vzniku.
Rozlišujeme tři základní druhy hornin: magmatické, sedimentární a metamorfované.
Magmatické horniny
Horniny magmatického původu, které tuhly z magmatu pomalu pod povrchem Země
(plutonity), se vyznačují většinou velkými zrny nerostů (např. žula). Magma
hlubinných vyvřelin obsahovalo plyny a páry, které z něho nemohly uniknout.
Chladlo velmi pomalu. Čím pomaleji se ochlazovalo, tím dokonaleji nerosty
krystalizovaly. Proto se v hlubinných vyvřelinách mohly vytvořit krystaly
minerálů o velikosti několika milimetrů až několika centimetrů. Hlubinné
vyvřeliny jsou proto zřetelně zrnité a bez pórů.
Magmatické horniny, které tuhly poměrně rychle z magmatu vylitého na zemský
povrch - z lávy (vulkanity), mají zrna nerostů menší, většinou pouhým okem
nerozlišitelná (např. čedič). Výlevné horniny mají proto jemnozrnný nebo
celistvý vzhled. Tuhnutí vylité lávy je někdy tak rychlé, že vzniká sklovitá
horninová hmota.
Příkladem magmatických hornin je žula, adamellit, xenolit, gabro, smolek,
lamprofyr, andezit, trachyt, čedič.
Sedimentární horniny
Usazené horniny vznikají z úlomků rozrušených hornin a někdy i ze zbytků
odumřelého organického materiálu. Rozrušené úlomky, jako jsou kamínky, písek
nebo jíl, jsou unášeny větrem, tekoucí vodou nebo ledovci a jsou obvykle
ukládány na dnech jezer nebo moří, kde se spojují dohromady. Spojovací materiál
přináší voda. Příkladem jsou konglomeráty (horniny složené z větších kamínků
uložených v jemnějším materiálu), pískovce Sopka Vyvřelá - zvětralá láva. Činné
jádro sopky vzniklé ze zrn písku a jílovitá břidlice. Některé vápencové horniny
vznikají ze zbytků odumřelých živočichů, například z jejich schránek. Čistá
forma vápence, křída, vzniká ze zbytků planktonu. Uhlí je příkladem horniny
skládající se ze zbytků rostlinného materiálu. Jiné usazené horniny se
konstituují z chemických látek rozpuštěných ve vodě. Tímto způsobem vznikají
některé typy vápencových hornin, dále například kamenná sůl, která se vytváří
při odpařování mořské vody.
Příkladem sedimentárních hornin je: křemenný slepenec, pískovec, spraš, brekcie,
droba, arkóza, šedý ortokvarcit.
Metamorfované horniny
Pod tíhou usazených hornin a při vyšší teplotě v hloubce zemské kůry se mění
usazené i magmatické horniny - vznikají horniny přeměněné - metamorfované.
Příkladem metamorfovaných hornin je: břidlice, fylit, gránátový svor, rula,
zvrásněná rula, migmatit, eklogit, granulit.
Schéma vzniku hornin
Postupujte podle směru šipek od žhavého magmatu (základ cyklu):
V magmatickém krbu (1) v hlubinách Země je křemičitanová tavenina - magma. Po
utuhnutí magmatu v hloubce vznikají plutony - masivy (2). Často dochází k erozi
nadložních hornin (3) a obnažení plutonů - hlubinných vyvřelin (4). Při sopečné
činnosti (5) se magma dostává na povrch, tuhne jako láva. Následuje zvětrávání
vyvřelin (6), přenesení volných částic do moře a k jejich usazování (7). Při
poklesu usazenin do větších hloubek zemské kůry probíhá nejprve zpevnění a při
větším tlaku a teplotě dochází k přeměně hornin (8). V místech, kde je vysoká
teplota, se pevná hornina znovu přeměňuje v magma (1).
|