VZNIK HORNIN

Horniny se obvykle skládají z různých nerostů. Jejich vlasnosti závisejí především na nerostném složení a na způsobu jejich vzniku.

Rozlišujeme tři základní druhy hornin: magmatické, sedimentární a metamorfované.

Magmatické horniny

Horniny magmatického původu, které tuhly z magmatu pomalu pod povrchem Země (plutonity), se vyznačují většinou velkými zrny nerostů (např. žula). Magma hlubinných vyvřelin obsahovalo plyny a páry, které z něho nemohly uniknout. Chladlo velmi pomalu. Čím pomaleji se ochlazovalo, tím dokonaleji nerosty krystalizovaly. Proto se v hlubinných vyvřelinách mohly vytvořit krystaly minerálů o velikosti několika milimetrů až několika centimetrů. Hlubinné vyvřeliny jsou proto zřetelně zrnité a bez pórů.

Magmatické horniny, které tuhly poměrně rychle z magmatu vylitého na zemský povrch - z lávy (vulkanity), mají zrna nerostů menší, většinou pouhým okem nerozlišitelná (např. čedič). Výlevné horniny mají proto jemnozrnný nebo celistvý vzhled. Tuhnutí vylité lávy je někdy tak rychlé, že vzniká sklovitá horninová hmota.

Příkladem magmatických hornin je žula, adamellit, xenolit, gabro, smolek, lamprofyr, andezit, trachyt, čedič.

Sedimentární horniny

Usazené horniny vznikají z úlomků rozrušených hornin a někdy i ze zbytků odumřelého organického materiálu. Rozrušené úlomky, jako jsou kamínky, písek nebo jíl, jsou unášeny větrem, tekoucí vodou nebo ledovci a jsou obvykle ukládány na dnech jezer nebo moří, kde se spojují dohromady. Spojovací materiál přináší voda. Příkladem jsou konglomeráty (horniny složené z větších kamínků uložených v jemnějším materiálu), pískovce Sopka Vyvřelá - zvětralá láva. Činné jádro sopky vzniklé ze zrn písku a jílovitá břidlice. Některé vápencové horniny vznikají ze zbytků odumřelých živočichů, například z jejich schránek. Čistá forma vápence, křída, vzniká ze zbytků planktonu. Uhlí je příkladem horniny skládající se ze zbytků rostlinného materiálu. Jiné usazené horniny se konstituují z chemických látek rozpuštěných ve vodě. Tímto způsobem vznikají některé typy vápencových hornin, dále například kamenná sůl, která se vytváří při odpařování mořské vody.

Příkladem sedimentárních hornin je: křemenný slepenec, pískovec, spraš, brekcie, droba, arkóza, šedý ortokvarcit.

Metamorfované horniny

Pod tíhou usazených hornin a při vyšší teplotě v hloubce zemské kůry se mění usazené i magmatické horniny - vznikají horniny přeměněné - metamorfované.

Příkladem metamorfovaných hornin je: břidlice, fylit, gránátový svor, rula, zvrásněná rula, migmatit, eklogit, granulit.

Schéma vzniku hornin

Postupujte podle směru šipek od žhavého magmatu (základ cyklu):
V magmatickém krbu (1) v hlubinách Země je křemičitanová tavenina - magma. Po utuhnutí magmatu v hloubce vznikají plutony - masivy (2). Často dochází k erozi nadložních hornin (3) a obnažení plutonů - hlubinných vyvřelin (4). Při sopečné činnosti (5) se magma dostává na povrch, tuhne jako láva. Následuje zvětrávání vyvřelin (6), přenesení volných částic do moře a k jejich usazování (7). Při poklesu usazenin do větších hloubek zemské kůry probíhá nejprve zpevnění a při větším tlaku a teplotě dochází k přeměně hornin (8). V místech, kde je vysoká teplota, se pevná hornina znovu přeměňuje v magma (1).